Mám jeden příběh, který se mi nikdy neříká snadno

26.01.2021

Je totiž můj... Velkou část svého dětského života a dospívání jsem se cítila jako outsider, jako někdo, kdo prostě nikam nepatří. Tato zkušenost ovlivnila mé vnímání světa a mé chápání příběhů kolem mě. Podnikatel byl v Čechách nový výraz. A převážně používaný spíš v tom horším slova smyslu. Lidé nechodili daleko pro výrazy jako zloděj nebo vydřiduch. Psal se rok 1992.


Já na to, ale měla jiný názor. Líbila se mi myšlenka vlastní cesty, kterou si vybuduji přesně podle sebe. V tu chvíli jsem začala snít o férovém podnikání. Podnikání, které nebude založené na touze rychlého zbohatnutí, ale na síle přesvědčení a vášně pro to co dělám. Tenkrát to vypadalo jen jako naivní sen malé holky


"Každá lidská bytost se mění. Ne v tom, čím je, ale kým je. Máme moc změnit, jak nakládáme se svým životem, a zvolit si svůj osud." 

ELIE WIESEL


Vyrůstala jsem na sídlišti 90. let. Víte, co mám na mysli. Takové ty "super, skvělé, nové" paneláky, do kterého přestěhovali Otíka ve filmu Vesničko má středisková. Rodiče moc peněz neměli a tak celá střední škola byla duchu brigád. Jistota příjmu pro bezstarostné a svobodné dospívání. Ale přeci jen, zábava to nebyla. Za málo peněz člověka nutili chodit do práce, kdy se to hodilo úplně nejmíň. Třeba v sobotu v 6 hodin ráno. Wtf? 😅 Jestli něco opravdu nejsem, tak ranní ptáče.


Podnikání v 16 letech

Mou vášní v té době bylo fotografování. A kolem sebe jsem měla spolužačky, které chtěly mít pěkné fotky. Ať už pro sebe, nebo třeba s novým přítelem. Obešla jsem byty na patře s dotazem, zda jim nebude vadit, když si půjčím příležitostně sušárnu. Nikdo ji nepoužíval, ani neuklízel. Výhoda ještě zaběhnutého socialistického režimu. Nikdo se o nic nestaral, ničí nic nebylo. 


Koupila jsem dvě obyčejná světla. Hlavně, aby to svítilo a nestálo to moc peněz. Od mamky jsem vyfásla bílá prostěradla a začala jsem si domlouvat termíny focení. Byla jsem tak nadšená, že mám svou "živnost", že jsem si samou radostí vyrobila i razítko. Samozřejmě k ničemu. Ale jako, proč ne. 


Co je byznys plán jsem fakt netušila, ale dávalo mi to svobodu 

Soboty jsem trávila v "ateliéru" a neděle pak ve fotokomoře. Samozřejmě nejsem tak stará, že by tenkrát nebyl obchod, kde by vám udělali z kinofilmu barevné fotky. Ale to bylo drahé. A co si budeme, ateliérové fotky jsou v černobílém provedení zajímavější. 

Můj táta, nadšený amatérský fotograf, mě naučil, jak pracovat v ateliéru. Práci ve fotokomoře. Jak vyvolávat filmy. Pracovala jsem se zvětšovákem, míchala vývojku a ustalovač a bylo to děsně super. Po odečtení materiálu, jsem si za víkend vydělala třeba 1000 Kč. Za celý měsíc brigád jsem měla pouhé 2000 Kč. 

Nápady jsem po nocích čerpala z časopisu Elle. Hltala jsem každou stranu módních fotografií. Výtisk stál 100 Kč, což bylo šílené, když kopeček zmrzliny stál 3 Kč. Ale vydělávala jsem si něčím, co mě neskutečně bavilo. Každý předpokládal, že focení zůstane mým životním posláním.

Focení jsem si ve svém životě nechala pro radost 

V dalších pár letech jsem se učila od lidí kolem sebe. Po ukončení ekonomické školy jsem se živila jako účetní na volné noze. Pracovala jsem pro živnostníky a malá s.r.o. a sledovala, jak vypadá život podnikatele v praxi. Focení jsem si stále nechávala jako brigádu, takže víkendy jsem trávila na svatbách a po večerech upravovala fotky ve Photoshopu. Komoru jsem už pověsila na hřebík. Přeci jen nástup počítačů a grafických programů byl mnohem lákavější. 

Z účetnictví jsem se přesunula do obchodu. Čím dál více, mě ale trápil pocit, že nedělám na ničem vlastním.

"Téměř všechno začne fungovat, když to na pár minut odpojíš."

AUSTIN KLEON

Zjistila jsem, že čekáme dítě. Bylo to pro mě jakési odpojení ze současné pracovní cesty. Z mateřské jsem měla obavy. Měla jsem obavy, že se pak vrátím ke své stejné práci a už nikdy nenajdu sílu pro vlastní byznys. Takže když ne teď, tak kdy.

Každá doba má svůj uhel pohledu. Dnes už to tak tragicky nevidím. A možná, kdybych měla možnost vrátit čas, kdo ví, jestli bych si nechtěla víc užít dobu, kdy děti byly malé. Ale potkala jsem ty správné lidi a bylo na čase začít společně budovat kávové sny. 


Z outsidera insiderem


Svět kávy jsem začala objevovat v roce 2007. Byla to doba, kdy výběrová a kvalitní čerstvě pražená káva v Čechách byla ještě v plenkách. Trh s "lepší" kávou ovládaly tradiční italské kávové značky. Ve společnostech se v největší míře nacházeli kávové automaty s instantní kávou. Jak jsem postupně procházela kávovou cestou, poznala jsem nesrovnatelně dokonalejší vůni a lepší chuť čerstvě upražené a správně připravené kávy. A zamilovala jsem se.


Za tu dobu uplynulo mnoho vody. A pokud si vzpomenu na náhled na podnikatele v 90. letech, a dnes se podívám na duch našeho města, je to úžasná proměna. Podniky, které vidím v ulicích, krásné kavárny, domácí pekárny, vynikající restaurace. A uvnitř nadšence. Lidi, kteří sebrali odvahu, sepsali byznys plán, půjčili si peníze a šli do té výzvy - dělat věci poctivě, s láskou a kvalitně.

I babička chce výběrovku


A nezměnil se jen přístup podnikatelů, ale také spotřebitelů. Kulturní hodnoty a lidé jsou připraveni na něco, co bylo před několika lety mimo hlavní proud. Ještě před deseti lety byla čerstvě pražená káva se znalostí původu jen pro odborníky a hipíky. Dnes i babičky chtějí k vánocům dobrou kávu. Zákazníci chtějí zkoušet různé původy káv, testovat a chtějí mít možnost vybrat si za lepší cenu kvalitu. Je to nádherné prostředí ve kterém mě baví pracovat a podnikat v kávě i přes současnou složitou situaci.




DALŠÍ ČLÁNKY NA BLOGU


Každý máme občas krizi a potřebujeme se někde inspirovat. Tady je 6 tipů, kam chodím pro inspiraci. Třeba vám to pomůže, až bude vaše múza na dovolené tak, jako byla teď pár týdnů ta moje.

Vždy je příjemné zjistit, že něco, v co jste doufali, se skutečně děje. Podnikání může být jednou z nejvíce vzrušujících možností v životě. A každý hledá jiné způsoby seberealizace.

Moje lednová pozornost bývá každý rok podobného rázu. Více řeším vzdělávání, digitální úklid, ale třeba taky očistu organismu. Blá, blá, blá... Ale jo, předsevzetí být lepší, mi dává smysl. Začátek nového roku prostě vybízí ke změnám a mám tak nějak pocit, že letos, ještě víc než jindy. Čemu jsem tedy věnovala pozornost v uplynulém týdnu?

Je totiž můj... Velkou část svého dětského života a dospívání jsem se cítila jako outsider, jako někdo, kdo prostě nikam nepatří. Tato zkušenost ovlivnila mé vnímání světa a mé chápání příběhů kolem mě. Podnikatel byl v Čechách nový výraz. A převážně používaný spíš v tom horším slova smyslu. Lidé nechodili daleko pro výrazy jako zloděj nebo...

Jakmile si zákazníci zvyknou, že za výrobek zaplatili nižší než běžnou cenu, těžko je budete přesvědčovat, aby příště zaplatili víc. Jenže co když zvolíme cestu slev za účelem testování nových produktů?


Když mě chytne múza a něco sepíšu, můžu vám o tom dát vědět 🔜